Jeden švec měl moc dětí a málo peněz. Takže měl i velkou bídu. Jednou z toho byl tak nešťastný, že zavolal čerta, aby mu pomohl. A čert tu byl raz dva.
+
+
„Co si žádáš? Všechno ti splním. Stačí podepsat mi pekař tady papír, že mi dáváš svoji duši.“
+
+
+
+
Pytel peněz
+
+
Švec tedy podepsal a chtěl pytel zlatých peněz, tak velký, jaký jen čert unese. Čert se vypravil do pekla a za chvíli byl i s obrovským pytlem zpátky. Pak popadl svůj papír a s ševcovým podpisem a upaloval domů. Pyšně ho tam ukázal svému tatínkovi, hlavnímu čertovi, ale ten se na něj místo pochvaly rozkřiknul: „Za jediného obyčejného ševce jsi dal tolik zlatých peněz?! Ty darebáku. Okamžitě jdi za ním, ať ti ty peníze vrátí a svůj podpis si nechá!“ S tím vyhnali nešťastného čerta z pekla. Nezbylo mu, než se vydat zpátky za ševcem.
+
+
Přišel k ševci a povídá: „Je mi tě líto, že jsi svou duši odkázal peklu. A já bych zas docela rád dostal zpátky ten pytel zedník peněz,“
+
+
+
+
„Víš co,“ zasmál se švec. „Uděláme to takhle: Budeme spolu soutěžit. Když vyhraješ ty, dostaneš zpátky pytel peněz a můžeš si nechat i ten papír s mým podpisem. Ale když vyhraji já, vrátíš mi papír a pytel zlata si nechám.“
+
+
+
+
Soutěžení
+
+
Takový návrh se čertovi zalíbil. Znal různá čertovská kouzla a myslel si, že určitě vyhraje.
+
+
„A v čem budeme soutěžit?“
+
+
+
+
„Nejdřív budeme zápasit. Ale já bych ti mohl ublížit, a tak se raději budeš potýkat s mým dědečkem. Podívej se, zrovna támhle spí v křoví. Jdi a vzbuď ho.“
+
+
Čert vlezl do křoví, kde spal zrovna velký huňatý medvěd. Zatahal medvěda za krejčí nohu, ten se vzbudil, a že byl z toho probuzení celý rozmrzelý, popadl čerta a praštil s ním o zem. Čert se polekal a utekl do pekla. Když ho ale uviděl hlavní čert a slyšel, co se stalo, hned poslal čerta zpátky. Nezbylo mu, než jít znovu za ševcem.
+
+
„Pojď, budeme spolu zase soutěžit. Tentokrát určitě vyhraju.“
+
+
+
„Jak myslíš,“ povídá švec. „Budeš tedy závodit s mým synkem. Je docela malý a určitě ho předběhneš spíš, než mě. Podívej se, támhle zrovna sedí!“ A švec ukázal na zajíčka, krčícího se v brázdě.
+
+
Čert se rozběhl, ale ten na nic nečekal a upaloval tak rychle, že byl za kominík chvilku pryč. A tak čert znovu prohrál.
+
+
„Budeme soutěžit ještě jednou,“ navrhl ševci.
+
+
„Proč by ne?“ souhlasil švec.
+
+
+
„Budeme házet kamenem. Kdo jej vyhodí výš, ten vyhraje.“
+
+
„Výborně,“ souhlasil horlivě čert, protože uměl znamenitě házet. A hned popadl velký kámen a hodil ho tak vysoko, že museli dlouho čekat,než spadl zpátky na zem.
+
+
Švec si mezitím schoval do dlaně malého ptáčka zpěváčka, kterého si choval doma v klícce. Když na něj přišla řada, vyhodil ptáčka do vzduchu, a ten letěl vysoko a daleko. Čekali dlouho, předlouho, ale kde nic, tu nic.
+
+
Čert uznal, že zase prohrál. Vrátil ševci papír s jeho podpisem a nechal mu i pytel zlata. Musel s nepořízenou domů. Že tam dostal zase vynadáno, to si domyslíte. Čerti to zkrátka nemají lehké.
+
+
+
+
+
+
Spravedlnost?
+
+
A chytrý švec s rodinou se radovali, jak převezli hloupého čerta.
+
+
+
+
+
+
+
\ No newline at end of file
diff --git a/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md b/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md
new file mode 100644
index 0000000..9a3160e
--- /dev/null
+++ b/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md
@@ -0,0 +1,39 @@
+###### Text díla, publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
+###### Dostupné z WWW: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/55/narodni_bachorky_a_povesti_II.pdf
+
+#### Jak se učil Honzík latinsky
+„Táto,” povídal Honzík jednoho dne, „já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem.“
+„O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby mě někdo velkým pánem udělal; ale víš - li pak, Honzíku, že musí pán umět latinsky?“
+„I což je o latinu, já půjdu do světa a naučím se latinsky dost brzy.“
+„Myslíš - li, že je to tak lehká věc, tedy jdi a zkoušej.“
+Honza si nabral do kapes hnětanek a šel do světa učit se latinsky. Nepředstavoval si svět tak příliš hrozný, protož s celou chutí kráčel přímo za nosem. Že nebyl jakživ dále než za humny, nemálo se podivil, když na první vršek vstoupil a před sebou kus krajiny viděl, kterou nemohl ani hned přehlídnout.
+„Jemináčku,“ zvolal a spráskl ruce, „to je veliký svět, kdypak ho přejdu!“
+Šel tedy dál do toho velkého světa, a kdykoliv nějakého pána potkal, dával pozor, co mluví, neboť myslil, že je to latinsky.
+Nejdříve viděl pána, který stál na záspi a někomu povídal: „Sud kulatý!“ Ty dvě slova Honzík zaslechl a hned si je desetkrát opakoval, aby je nezapomněl. Šel dál a viděl zase pána, který v okně ležel, pod okny stál chlapec, koukal na ptáka u louže a volal: „Rys tu pije!“
+– „Sud kulatý – rys tu pije,“ opakoval si Honzík, jda zase dále.
+„Již umím pět latinských slov, a než se naděju, bude ze mne pán.“
+Sto kroků dále stál opět pán a ukazoval pacholkovi na káru řka: „Tu je kára.“
+„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára,“ předříkával si Honzík, a když to dobře uměl, poskočil radostí a pravil sám k sobě: „Já nevím, co ten táta měl, vždyť mi ta latina jde jako hračka a hnedle budu umět latinsky jako česky.“
+Ušel zase asi dvě stě kroků a cesta ho vedla okolo zahrady, kde právě zahradník ryl. Tu vejde pán do zahrady a zvolá zlostně: „Ten to ryje.“
+„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje,“ říkal si Honzík a kráčel dále.
+Najednou ale se zastaví, přemýšlí a povídá: „Nač bych se té latiny tolik učil, náš pan kantor neumí nic víc, a je přece pán. Kdybych si toho měl ještě více pamatovat, zapomněl bych jedno pro druhé a mohly by se mi myšlénky splést.“
+Po této moudré úvaze otočil se Honzík na špalíčku a utíkal domů, jak by ho štvali.
+„I hleďme, Honzík se už vrátil,“ divil se tatík, když ho viděl do dveří vstupovat.
+„No, jak umíš latinsky?“
+„Sud kulatý, rys tu pije,“ odpověděl vážným hlasem Honzík, který si umínil, že nebude jinak mluviti než latinsky.
+„Co to žvástáš, tomu aby čert rozuměl,“ bručel tatík a nechal Honzu stát.
+Mámě to ale nedalo, i zeptala se po chvíli: „Ale kdepak jsi, chlapče, skoro celý den chodil?“
+„Tu je kára, ten to ryje,“ zase na to Honza.
+„Což se ti v hlavě popudilo, že tak odpovídáš?“ hněvala se máti, ale Honzík začal od začátku svou latinskou písničku, a ať se ptal kdo chtěl co chtěl, nic jiného neodpověděl než „sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje“. A že to velmi zčerstva říkal, nepochopil nikdo, co to vlastně znamená.
+„Sedláku,” povídá za několik dní máma k svému muži, „tomu našemu chlapci se vzňala v hlavě fantas, blábolá a neví co, musela jsem se starého pastýře zeptat, co mu udělat. Již vím:“
+„Nu, a co?“
+„Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho fantas hnedle přejde.“
+„To můžem hned zkusit, sedí venku pod stájí, všecek zamyšlen. Jdi, vezmi vědro studené vody, vylez na stáj a poklopem ji dolů na něho vlej. Uhlídáme hned, zdali to pomůže.“
+Máma vzala vědro vody, vylezla na stáj a v okamžení je na zamyšleného latiňáka vyklopila. Ten vyskočil, chytl se za hlavu a křičel, co hrdlo stačilo: „Mámo, táto, pomozte, má hlava!“
+Táta přišel, a jako by o ničem nevěděl, divil se: „Kýho šlaka, co se ti stalo?“
+„Seděl jsem a přeříkával latinsky, tu najednou jako by se nebe roztrhlo a mne zabít chtělo,“ bědoval Honza.
+„Jáť jsem myslil, žes česky mluvit zapomněl, a vida, jde ti to dobře od huby,“ usmál se tatík.
+„Ba, vždyť jsem v leknutí na latinu zapomněl.“
+„Pánbůh sám ti ji z hlavy spláchl, protože máš být starým poctivým Honzou, a ne panským bláznem. Pamatuj si to!“
+Po těch slovích se tatík obrátil, šel k mámě a povídal: „Už je uzdraven, a bohdá že mu fantas více nepřijde.“
+Tatík mluvil pravdu. Od té doby rozprávěl Honzík zřetelně a nechtěl se ani již více latinsky učit.
\ No newline at end of file
diff --git "a/README-N\303\241stroje a mo\305\276nosti internetu.md" "b/README-N\303\241stroje a mo\305\276nosti internetu.md"
new file mode 100644
index 0000000..8e7b00a
--- /dev/null
+++ "b/README-N\303\241stroje a mo\305\276nosti internetu.md"
@@ -0,0 +1,5 @@
+# Nami
+Nástroje a možnosti internetu
+* vytvořeno pro studijní účely
+* Nástroje a možnosti internetu 2017 - vyučuje Mgr. Jan Martínek
+* sleduj pokrok obyřejného člověka
diff --git a/README.md b/README.md
new file mode 100644
index 0000000..c6e081d
--- /dev/null
+++ b/README.md
@@ -0,0 +1,2 @@
+# Nami
+Nastroje a moznosti internetu
diff --git a/Svec a cert b/Svec a cert
new file mode 100644
index 0000000..b412feb
--- /dev/null
+++ b/Svec a cert
@@ -0,0 +1,101 @@
+
+
+
+ O chytrém ševci a hloupém čertovi
+
+
+
+
+
Jeden švec měl moc dětí a málo peněz. Takže měl i velkou bídu. Jednou z toho byl tak nešťastný, že zavolal čerta, aby mu pomohl. A čert tu byl raz dva.
+
+
„Co si žádáš? Všechno ti splním. Stačí podepsat mi pekař tady papír, že mi dáváš svoji duši.“
+
+
+
+
Pytel peněz
+
+
Švec tedy podepsal a chtěl pytel zlatých peněz, tak velký, jaký jen čert unese. Čert se vypravil do pekla a za chvíli byl i s obrovským pytlem zpátky. Pak popadl svůj papír a s ševcovým podpisem a upaloval domů. Pyšně ho tam ukázal svému tatínkovi, hlavnímu čertovi, ale ten se na něj místo pochvaly rozkřiknul: „Za jediného obyčejného ševce jsi dal tolik zlatých peněz?! Ty darebáku. Okamžitě jdi za ním, ať ti ty peníze vrátí a svůj podpis si nechá!“ S tím vyhnali nešťastného čerta z pekla. Nezbylo mu, než se vydat zpátky za ševcem.
+
+
Přišel k ševci a povídá: „Je mi tě líto, že jsi svou duši odkázal peklu. A já bych zas docela rád dostal zpátky ten pytel zedník peněz,“
+
+
+
+
„Víš co,“ zasmál se švec. „Uděláme to takhle: Budeme spolu soutěžit. Když vyhraješ ty, dostaneš zpátky pytel peněz a můžeš si nechat i ten papír s mým podpisem. Ale když vyhraji já, vrátíš mi papír a pytel zlata si nechám.“
+
+
+
+
Soutěžení
+
+
Takový návrh se čertovi zalíbil. Znal různá čertovská kouzla a myslel si, že určitě vyhraje.
+
+
„A v čem budeme soutěžit?“
+
+
+
+
„Nejdřív budeme zápasit. Ale já bych ti mohl ublížit, a tak se raději budeš potýkat s mým dědečkem. Podívej se, zrovna támhle spí v křoví. Jdi a vzbuď ho.“
+
+
Čert vlezl do křoví, kde spal zrovna velký huňatý medvěd. Zatahal medvěda za krejčí nohu, ten se vzbudil, a že byl z toho probuzení celý rozmrzelý, popadl čerta a praštil s ním o zem. Čert se polekal a utekl do pekla. Když ho ale uviděl hlavní čert a slyšel, co se stalo, hned poslal čerta zpátky. Nezbylo mu, než jít znovu za ševcem.
+
+
„Pojď, budeme spolu zase soutěžit. Tentokrát určitě vyhraju.“
+
+
+
„Jak myslíš,“ povídá švec. „Budeš tedy závodit s mým synkem. Je docela malý a určitě ho předběhneš spíš, než mě. Podívej se, támhle zrovna sedí!“ A švec ukázal na zajíčka, krčícího se v brázdě.
+
+
Čert se rozběhl, ale ten na nic nečekal a upaloval tak rychle, že byl za kominík chvilku pryč. A tak čert znovu prohrál.
+
+
„Budeme soutěžit ještě jednou,“ navrhl ševci.
+
+
„Proč by ne?“ souhlasil švec.
+
+
+
„Budeme házet kamenem. Kdo jej vyhodí výš, ten vyhraje.“
+
+
„Výborně,“ souhlasil horlivě čert, protože uměl znamenitě házet. A hned popadl velký kámen a hodil ho tak vysoko, že museli dlouho čekat,než spadl zpátky na zem.
+
+
Švec si mezitím schoval do dlaně malého ptáčka zpěváčka, kterého si choval doma v klícce. Když na něj přišla řada, vyhodil ptáčka do vzduchu, a ten letěl vysoko a daleko. Čekali dlouho, předlouho, ale kde nic, tu nic.
+
+
Čert uznal, že zase prohrál. Vrátil ševci papír s jeho podpisem a nechal mu i pytel zlata. Musel s nepořízenou domů. Že tam dostal zase vynadáno, to si domyslíte. Čerti to zkrátka nemají lehké.
+
+
+
+
+
+
Spravedlnost?
+
+
A chytrý švec s rodinou se radovali, jak převezli hloupého čerta.