diff --git a/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md b/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md deleted file mode 100644 index 9a3160e..0000000 --- a/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md +++ /dev/null @@ -1,39 +0,0 @@ -###### Text díla, publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy. -###### Dostupné z WWW: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/55/narodni_bachorky_a_povesti_II.pdf - -#### Jak se učil Honzík latinsky -„Táto,” povídal Honzík jednoho dne, „já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem.“ -„O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby mě někdo velkým pánem udělal; ale víš - li pak, Honzíku, že musí pán umět latinsky?“ -„I což je o latinu, já půjdu do světa a naučím se latinsky dost brzy.“ -„Myslíš - li, že je to tak lehká věc, tedy jdi a zkoušej.“ -Honza si nabral do kapes hnětanek a šel do světa učit se latinsky. Nepředstavoval si svět tak příliš hrozný, protož s celou chutí kráčel přímo za nosem. Že nebyl jakživ dále než za humny, nemálo se podivil, když na první vršek vstoupil a před sebou kus krajiny viděl, kterou nemohl ani hned přehlídnout. -„Jemináčku,“ zvolal a spráskl ruce, „to je veliký svět, kdypak ho přejdu!“ -Šel tedy dál do toho velkého světa, a kdykoliv nějakého pána potkal, dával pozor, co mluví, neboť myslil, že je to latinsky. -Nejdříve viděl pána, který stál na záspi a někomu povídal: „Sud kulatý!“ Ty dvě slova Honzík zaslechl a hned si je desetkrát opakoval, aby je nezapomněl. Šel dál a viděl zase pána, který v okně ležel, pod okny stál chlapec, koukal na ptáka u louže a volal: „Rys tu pije!“ -– „Sud kulatý – rys tu pije,“ opakoval si Honzík, jda zase dále. -„Již umím pět latinských slov, a než se naděju, bude ze mne pán.“ -Sto kroků dále stál opět pán a ukazoval pacholkovi na káru řka: „Tu je kára.“ -„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára,“ předříkával si Honzík, a když to dobře uměl, poskočil radostí a pravil sám k sobě: „Já nevím, co ten táta měl, vždyť mi ta latina jde jako hračka a hnedle budu umět latinsky jako česky.“ -Ušel zase asi dvě stě kroků a cesta ho vedla okolo zahrady, kde právě zahradník ryl. Tu vejde pán do zahrady a zvolá zlostně: „Ten to ryje.“ -„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje,“ říkal si Honzík a kráčel dále. -Najednou ale se zastaví, přemýšlí a povídá: „Nač bych se té latiny tolik učil, náš pan kantor neumí nic víc, a je přece pán. Kdybych si toho měl ještě více pamatovat, zapomněl bych jedno pro druhé a mohly by se mi myšlénky splést.“ -Po této moudré úvaze otočil se Honzík na špalíčku a utíkal domů, jak by ho štvali. -„I hleďme, Honzík se už vrátil,“ divil se tatík, když ho viděl do dveří vstupovat. -„No, jak umíš latinsky?“ -„Sud kulatý, rys tu pije,“ odpověděl vážným hlasem Honzík, který si umínil, že nebude jinak mluviti než latinsky. -„Co to žvástáš, tomu aby čert rozuměl,“ bručel tatík a nechal Honzu stát. -Mámě to ale nedalo, i zeptala se po chvíli: „Ale kdepak jsi, chlapče, skoro celý den chodil?“ -„Tu je kára, ten to ryje,“ zase na to Honza. -„Což se ti v hlavě popudilo, že tak odpovídáš?“ hněvala se máti, ale Honzík začal od začátku svou latinskou písničku, a ať se ptal kdo chtěl co chtěl, nic jiného neodpověděl než „sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje“. A že to velmi zčerstva říkal, nepochopil nikdo, co to vlastně znamená. -„Sedláku,” povídá za několik dní máma k svému muži, „tomu našemu chlapci se vzňala v hlavě fantas, blábolá a neví co, musela jsem se starého pastýře zeptat, co mu udělat. Již vím:“ -„Nu, a co?“ -„Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho fantas hnedle přejde.“ -„To můžem hned zkusit, sedí venku pod stájí, všecek zamyšlen. Jdi, vezmi vědro studené vody, vylez na stáj a poklopem ji dolů na něho vlej. Uhlídáme hned, zdali to pomůže.“ -Máma vzala vědro vody, vylezla na stáj a v okamžení je na zamyšleného latiňáka vyklopila. Ten vyskočil, chytl se za hlavu a křičel, co hrdlo stačilo: „Mámo, táto, pomozte, má hlava!“ -Táta přišel, a jako by o ničem nevěděl, divil se: „Kýho šlaka, co se ti stalo?“ -„Seděl jsem a přeříkával latinsky, tu najednou jako by se nebe roztrhlo a mne zabít chtělo,“ bědoval Honza. -„Jáť jsem myslil, žes česky mluvit zapomněl, a vida, jde ti to dobře od huby,“ usmál se tatík. -„Ba, vždyť jsem v leknutí na latinu zapomněl.“ -„Pánbůh sám ti ji z hlavy spláchl, protože máš být starým poctivým Honzou, a ne panským bláznem. Pamatuj si to!“ -Po těch slovích se tatík obrátil, šel k mámě a povídal: „Už je uzdraven, a bohdá že mu fantas více nepřijde.“ -Tatík mluvil pravdu. Od té doby rozprávěl Honzík zřetelně a nechtěl se ani již více latinsky učit. \ No newline at end of file